Nábřeží sochařů v Hradci Králové

Po skončení prvního ročníku obnoveného Mezinárodního sochařského symposia v Hořicích(v roce 2002) Samohrd
Richtermoc , trápila jeho organizátory skutečnost, že stále nemají připravené plochy pro nový sochařský park. Jednání o variantách jeho situavání nebrala konce. Vymezená plocha stávajícího soch. parku Sv. Gotharda byla již zaplněna, ale hlavně ve své logice měla zásadní vazbu na již uzavřené etapy Hořického sochařského symposia. Proto, když organizátoři symposia akad. sochař Roman Rychtermoc a Ing. Martin Samohrd seděli spolu v hospodě a pili pivo, zabývali se u toho myšlenkou, kam nově vzniklé sochy dočasně umístí. Zde poprvé bylo odvážně vysloveno: „Odvezeme je na nějaký čas do jiného města. Třeba se tím i pomůže zvýšit propagace a prestiž symposia“. Padaly různé návrhy: Hradec Králové, Ústí nad Labem, Poděbrady, Jičín a další. Tedy převážně místa, kde oba měli dobré kontakty na vedení měst. U posledního piva bylo dohodnuto: Hradec Králové!

Těchto nabídnutých úvah, umožňujících rozšíření prezentace děl vytvořených na Hořických sochařských symposiích, se v r. 2003 ujal zakládající člen sdružení HSS Mgr. Alexandr Gregar Alexandr
Gregar , tehdejší vedoucí Odboru kultury Magistrátu města Hradce Králové. Nabídl svůj koncept cyklů “Hradeckých nábřeží”, prezentujících občanům kulturní dění ve veřejném prostoru. To byla úžasná nabídka! Umožnila i výraznou a rozhodující participaci Města Hradce Králové na finančním zajištění sochařského symposia. První ze všech pozdějších “Hradeckých nábřeží” - NÁBŘEŽÍ SOCHAŘŮ, založilo na Náměstí Svobody a Tylově nábřeží výjimečnou tradici každoročně obměňované expozice sochařskách děl. Znáte snad jiné město na světě, kde by po více než 10 let každý rok měnili ve veřejném prostoru expozici monumentálních soch? Škoda jen, že mnohá jiná později zavedená “Hradecká nábřeží” se pod vedením nových kapitánů hradecké kultury zvrhla v pokleslé pouťové atrakce, či trhy s podřadným zbožím. Gregarův nevšední koncept přímého kontaktu občanů Hradce Králové s kvalitní kulturou, vázaný na vymezený hodnotný městský prostor, nebyl bohužel plně využit.

Urbanistická poznámka:
Díky Nábřeží sochařů se tak staly od roku 2003 Náměstí Svobody a Tylovo nábřeží veřejnými městskými prostory, použitými nejen ke konfrontaci současnosti s minulostí, ale i k získání historického odstupu, který občanům pomáhá pochopit nejen obecné pojetí města jako kulturního dokumentu, ale i vytvořit si emocemi provázený náhled do každoročně obměňo- vaného obrazu současného světového „symposionního“ sochařství.

Mimo lineárního uspořádání soch na Tylově nábřeží, byly jako centrální výstavní prostor využity čtyři travnaté segmenty vymezující „komunikační trojzubec“ Náměstí Svobody, s instalacemi hmotově vzestupně řazenými k dominantní ose Gočárovy třídy. Tato prostorová kompozice se osvědčila a byla proto opakována i v následujících ročnících Nábřeží sochařů. Sochy na náměstí, vytvářející pod vedutou historického města dynamický první plán, nebo rytmizující volnou plochu nábřeží, se staly neodmyslitelnou kvalitou tohoto veřejného prostoru.

Poznámka na okraj:
Již před více než půl stoletím tvrdil Martin Heidegger, že sochy prosvětlují pustinu, vytvářejí obyvatelné či orientované místo a zbavují prostor chaosu. Jestliže jsme v roce 2003 ve shodě s Heideggerem, vytvořili na Náměstí Svobody “orientované místo”, tzn. od ostatního veřejného prostoru odlišující se uzel, akcentující propojení pěší trasy ve Švehlově ulici s Tylovým nábřežím Pomník
F. Ulricha , byli jsme s tímto projektem vřele přivítáni vedením města Hradec Králové a i jeho veřejností. Když nám však koncem roku 2010 Magistrát města Hradec Králové nařídil odstranění sochy od polského sochaře Piotra Biese s tím, že město na toto místo osadí oslavný pomník hradeckého starosty JUDr. Františka Ulricha , byli jsme zaskočeni. Nepovedený pomník sedícího starosty, vyhotovený z dioritu, násilně a bez diskuze osazený mezi významově odlišné pískovcové artefakty hořického sochařského symposia, ničící dosavadní koncepci naší instalace, jsme nemohli vnímat jinak, než skrytý pokyn vedení města k ukončení Nábřeží sochařů. Naštěstí zpackaný pomník váženého starosty nebyl přijat veřejností, po jejich protestech byl v červenci 2010 z náměstí odstraněn a odvezen do depozitu. Nábřeží sochařů mohlo pokračovat. Snad mu to ještě nějaký čas vydrží. Třeba až do doby, kdy někoho u piva napadne něco lepšího, než je vozit spousty kamenných soch z Hořic do Hradce Králové a zpět.